Přepis článku zveřejněného na www.baseball.cz
Na jaře letošního roku jsem obdržel pozvání, abych se jako rozhodčí zúčastnil dvou turnajů, a to 2014 Colt League World Series (www.coltworldseries.com) a 2014 Pony League World Series (www.ponyworldseries.org). Obou turnajů se účastnily týmy z České republiky, což nepochybně umožnilo pískat českému rozhodčímu na tomto turnaji.
2014 Colt League World Series se konal od 1.8.2014 do 6.8.2014 v Lafayette, IN. Přílet na turnaj jsem si naplánoval podobně jako český tým, přiletěli jsme se synem přes Paříž do Chicaga, IL cca 20 minut po jejich příletu dne 30.7.2014. Díky tomu jsme mohli využít laskavé nabídky Davida Winklera a přepravit se do Lafaytte s týmem. Cesta trvala z letiště autobusem ještě více než dvě a půl hodiny. Po příjezdu jsme se ubytovali v hotelu Days Inn, kde jsme měli mít zarezervovaný pokoj. Ihned jsem napsal SMS i mail řediteli turnaje Timovi Clarkovi. Ačkoliv jsem měl mailem domluvenu rezervaci, nějak se ztratila… Ale vše se po chvíli vyřešilo. Ředitel turnaje mi prozatím nebyl schopen říci žádné informace, jen že turnaj pískají dvě crew po čtyřech rozhodčích (jedna z Michiganu a druhá z Illinois) a já jim budu dělat alternaci (denně až dva zápasy)… Tím veškeré informace prozatím skončily.
Technický mítink se konal 1.8. a po něm cca v 9.30 mne představili ostatním rozhodčím a sdělili jim, že mi každá skupina přenechá jeden zápas, tedy že „vytlačím“ jednoho jejich kolegu ze zápasu. Pravda, zdálo se mi trošku pozdě, že se o tom dovídají hodinu a půl před prvním zápasem, ale je to zřejmě běžné. Abych se dostal na hřiště, musel jsem si půjčit auto, dopravu a ubytování měly vyřešeny obě skupiny, nikoliv však já. Dostal jsem přidělenou čepici a „dark blue“, v něm jsme však pískali jen jednou, a s ohledem na počasí (hodně přes 30) se pískalo „light blue“ a „black“ u večerních zápasů.
První zápas mi kolegové přidělili od 13.30 a následovat měl další v 16.00. Bohužel při prvním zápase jsme přerušovali pro déšť a dohrával se až po úpravách v 18.45. Tím se posunuly všechny další zápasy až tak, že se dohrávalo kolem půlnoci… O nominacích na další dny jsem se vždy dozvěděl od kolegů, nebyl koordinátor rozhodčích, který by nominace nějakým způsobem organizoval. Snažili se, abych nepískal český tým, čemuž jsem rozuměl jen do té doby, dokud skupina z Michiganu nepískala zápasy týmu z tohoto státu.
Český tým na turnaji určitě zanechal skvělý dojem, když vyhrál dva zápasy a stal se nejúspěšnějším evropským týmem v historii.
Pokud mohu hodnotit turnaj a obě crew z pohledu rozhodčího, byly drobné rozdíly jak v mechanice a komunikaci na hřišti, tak i v úrovni obou skupin. Nejstaršímu rozhodčímu bylo 71 let, nejmladšímu 25. Výborné pro turnaj bylo, že všechny zápasy se pískaly ve čtyřech rozhodčích (finále pak v šesti). Též bylo pěkné to, že celý turnaj přenášela profesionální internetová televize s více kamerami a profesionálním komentářem. Jediná nepříjemnost byla, že jsem vlastně byl devátý rozhodčí, který sebral práci (nikoliv však peníze) ostatním rozhodčím… Ale i tak jsem odpískal sedm zápasů, obrovská a nepřenositelná zkušenost.
Po skončení turnaje v Lafayette 7.8. jsme se přesouvali na turnaj PONY do Washingtonu, PA. Ten se konal od 8.8. do 13.8. a z Lafayette jsem vezl dva naše hráče. I proto jsem si musel půjčit větší auto, abychom se všichni vešli včetně zavazadel. Cesta po dálnici relativně klidná, byť trvala asi sedm hodin. Nevěděli jsme, kam se máme dostavit a kam mám hráče dovézt, ale naštěstí ve Washingtonu jsou jen dvě adresy, které se týkají PONY. Na druhé bylo i hřiště, kde se hrálo. Tam mi pořadatelé pomohli a spojil jsem se s prezidentem PONY BASEBALL/SOFTBALL Abem Keyem. Hráče jsem tak dovezl na hotel, kde byl český tým ubytován. Zde jsem byl požádán o interview pro prezentaci PONY. Poté jsem se přesunul na ubytování, měl jsem tu čest, že jsem byl i se svým synem ubytován v domě prezidenta Abea Keye.
Druhý den ráno se konal technický mítink. Turnaj pískaly tři crew po čtyřech rozhodčích, již dopředu jsem měl rozepsány zápasy (nikoliv však pozice), tedy i skupiny rozhodčích věděly dopředu, že s nimi budu pískat. Na turnaji jsem měl rozepsáno pět zápasů, šestý (finálový) mi přidělili až v průběhu. Pískalo se opět ve čtyřech, finále též v šesti. V každé skupině však zkušenosti s mechanikou ve čtyřech měl jen jeden rozhodčí, takže jsme v průběhu zápasů postupně vysvětlovali jednotlivé situace. Nastávaly tak různé nepříjemné momenty (nepokrytí met či naopak dva rozhodčí na jedné metě, dvakrát i s rozdílnými cally)… Ale vše se vždy zdárně vyřešilo. I tento turnaj byl přenášen na internetu s profesionálním komentářem, ale kamera byla kromě finále jen jedna a ještě k tomu víceméně stacionární. Finále se však přenášelo na internetu a ESPN3. To už byla zcela profesionální televizní práce.
Co mi turnaje přinesly? Nezapomenutelnou a neocenitelnou zkušenost. Jak po organizačně technické stránce turnajů, tak i práce v různých crew a rozhodování ve čtyřech (a ve finále v šesti). Co mi naopak vzaly? Trošku času a trošku peněz – jako rozhodčímu z Evropy nehradili nic, jen platili za odpískané zápasy a za diety za den, kdy jsem měl zápas. Bratru celkový účet mého tripu do USA (pochopitelně bez započtení syna) činí mínus 3700 USD. To zřejmě limituje účast neamerických rozhodčích. Oba turnaje najednou nikdo dosud z Evropy nepískal, na PONY jsem byl třetí rozhodčí z Evropy po dvou Britech.
