27. října, v předvečer státního svátku, média zveřejnila docela zajímavou zprávu Bezpečnostní informační služby, že kromě jiného nám v České republice narůstá počet agentů z východních zemí, konkrétně z Ruska a z Číny. Ten počet se více než ztrojnásobil. Ta zpráva zapadla možná do šuplíku, možná ji někdo hodil do skartovačky. Zapadla také v dění, jak nás neblaze reprezentuje pan prezident republiky, aby v zápětí svojí hanlivou mluvou rozehnal myšlenky na to, co kdesi v Číně řekl.
Řada lidí si nechce uvědomit, co zpráva BIS znamená. Ta zpráva znamená, že dochází k tomu, že se v České republice kromě agentů vyskytují akademici, podnikatelé a další lidé, kteří zcela cíleně, precizně ovlivňují naše každodenní chování, jednání a oni vědí přesně, jakým způsobem ovlivňovat českou společnost. A přiznám se, že poslední dva roky na to upozorňuji různé novináře, různé lidi, všímám si toho, bohužel se tak neděje ve společnosti a reakce politiků je nulová. S tím souvisí i otázka veřejného hlasování.
V dějinách, když tak mě pan doktor Luštinec opraví, on je historik, já ne, se poprvé objevilo hlasování před zhruba 2500 lety, a to v antických státech nebo v antických městských státech, abych byl přesný, kde se hlasovalo pompézně, kde publikum čítalo několik tisíc a desítek tisíc. A latiníci všichni jistě ví, co znamená slovo acclamatio (jásavé, hlasité zvolání) či I, exclamatio (já jsem zvolán). Tak běžel čas a v 16. století – 1562, tuším, katolická církev přišla s revoluční změnou a v rámci konkláve zavedla tajnou volbu pomocí papírů. Ta tajná volba se stala na dlouhá století součástí, přijala jí veškerá demokratická společnost a v demokratických zemích volba orgánů probíhá (až na naprosté výjimky) zcela tajně. Pouze v zemích, kde se chopili moci diktátoři, a je jedno, jestli to byly diktátorské země v čele s diktátorem nebo v čele s vedoucí skupinou, třídou, rasou, ať už to byly jakékoliv „-ismy“, tak se zde na oslavu svých velitelů a vůdců, ze strachu a z bázně začalo volit veřejně.
Veřejné hlasování je projevem jisté nedůvěry, jistého strachu a domnívám se, že bychom ve světle těchto událostí měli držet standardní běžné demokratické principy, to znamená, že volby orgánů mají být tajné…
Já rozhodně nebudu souhlasit s tím, aby volba orgánů v našem městě proběhla veřejně a přeji si, aby tato slovíčka si vzali k srdci i mí kolegové a adekvátně se k tomu postavili…
