Přepis rozhovoru z www.baseball.cz
Nejen o MS žáků jsme si povídali s Vladimírem Richtrem, předsedou KR ČBA.
Vladimíre, MS žáků, kde jsi rozhodoval, skončilo již před časem. Je nějaký pocit nebo zážitek, který v tobě stále přetrvává?
Stále jsem ve vzpomínkách na turnaji. Když denně pískáte po deset dnů jeden až dva zápasy, tak Vám toto „tempo“ chybí. Turnaj se povedl jak po organizační stránce, tak se „vyvedl“ i mně. Aspoň mám ten pocit a doufám, že mi ho nikdo nebude vyvracet 
.
Ve finále zvítězily Spojené státy, vyplnila se tedy tvá předpověď z našeho rozhovoru vedeného přímo na stadionu před začátkem zápasu. Jak jsi utkání vnímal ty?
Spojené státy jsem na turnaji několikrát pískal, stejně tak i „domácí“ tým. Tak jsem si mohl dovolit být vědmou a prognózovat. Baseball je ale nevyzpytatelná hra… Takže člověk nikdy neví.
Poslední den turnaje – finále jsem vlastně viděl poprvé celý zápas jako divák. Na jiné nebyl čas či možnosti. Utkání bylo vyvrcholením turnaje, má výhoda je, že jsem ho mohl sledovat z úrovně hřiště a ne z tribuny. Připadal jsem si tak „přirozeně“ jako rozhodčí, jen úhly a vzdálenosti byly mírně odlišné. Zápasy o třetí místo i finále se pískaly v šesti rozhodčích, byla to tedy příležitost si oživit mechaniku. Obecně baseballové zápasy vnímám spíše víc jako rozhodčí než jako divák. Sleduji pochopitelně hru, ale současně vnímám mechaniku rozhodčích.
Překvapil tě nějaký hráč svým výkonem? Nebo třeba taktická varianta kouče? Dokážeš to vůbec při utkání vnímat?
Někteří hráči podle mne byli skvělí, mají potenciál být výbornými hráči. Někteří mne překvapovali svou výškou (byli vyšší než já, a to nejsem výškově malý).
Baseball je hra mezinárodní, herní situace jsou vesměs podobné, přesto se někdy setkáte s jinou rozehrou, než by se dalo očekávat. Ale na to jste jako rozhodčí připraveni vždy.
Při utkání vnímá rozhodčí zákroky některé podobně, jako to vnímají diváci, hráči či kouči, přesto však odlišně. Musí však zůstat nad věcí, tedy nemohou vyjadřovat své emoce. Ostatně se to od rozhodčího očekává, že je nestranný a hlavně že sleduje hru a nestává se divákem. Musí vnímat hru jinak než divák, nenechat se unést hrou, ale pečlivě dělat svou „práci“. Nepochybně vnímá více detailů než běžný divák, k tomu musí rychle (a správně) aplikovat pravidla. Baseball miluji, proto jsem rád na hřišti a „nasávám“ hru zevnitř dění.
Samotný turnaj byl ovlivněn počasím – tři dny pršelo. Jaký vliv to mělo na rozhodčí, myslím na jejich přípravu. Co vlastně rozhodčí dělají, když čekají na utkání?
Jeden den jsme pročekali na stadionu (Tainan). Ač se to nezdá, čekání je únavnější než samotný zápas… Čekali jsme od devíti do půl čtvrté. Běžela nám při tom televize, dávali ze záznamu „můj“ zahajovací zápas mistrovství. Jednou se na něj podíváte se zájmem, ale podruhé a potřetí se vám už nechce… Tak jsme se s anglicky hovořícími kolegy bavili o baseballu. Další dny byly jen přesuny, zrušil se den volna.
Na přípravu a koncentraci na zápas je to náročnější, ale s nezmary počasí se musí počítat. Daleko větší starosti udělal tajfun vedení turnaje a organizátorům…
Chystáš se nějak obecně na takový velký turnaj?
Pochopitelně si musím jako každý rozhodčí připravovat věci na pískání, zjišťuji, kdo tam se mnou z kolegů bude, kam se jede či letí, jaké jsou tam stadiony či hřiště. Pak se musíme seznámit s herním systémem, s výjimkami, je nutné si projít mechanikou rozhodčích, která se bude na turnaji aplikovat. Je to standardní. Pokud jde o pravidla, ta otevírám celoročně, takže v tomto se na turnaj nemusím zvlášť připravovat. Každopádně se na každý turnaj těším.
Po zápase je každý generál – jak se mělo hrát, co kdo měl udělat atd. Jak je to mezi rozhodčími? Konzultujete spolu mezi sebou po utkání sporná rozhodnutí?
Po zápase se bavíme, co bylo dobře, co méně dobře, každý může udělat chybu. Když se jako rozhodčí chcete zlepšovat, je nutné zápasy rozebírat. Sporná rozhodnutí se samozřejmě konsultují, kdo je jak viděl. Ostatně sporná rozhodnutí se mají řešit na hřišti, tedy to je úkol kouče či manažera, v šatně je už pozdě.
Máte nějakou zpětnou vazbu od komisařů, kteří vás na jednotlivá utkání nominují?
Zpětná vazba od komisařů obvykle přichází bezprostředně po zápase. Naštěstí je to v drtivé většině pochvala. Každý komisař přináší jiný pohled (byť by je měli mít sjednocené), jsou vidět rozdíly v náhledu na způsob vyhlašování, mechaniku.
Po sezóně pak přijde celkové hodnocení turnaje, což je ale určitý průměr, který se nedá moc srovnávat s jinými turnaji. Proto je ideální, když komisař po zápase své postřehy ihned sděluje jednotlivým rozhodčím. Všichni mají zápas v paměti a mohou se přizpůsobit v dalším zápase případným radám komisaře.
Jaké je postavení českých rozhodčích v mezinárodním měřítku? Zaujalo mě, že např. na ME U23 byli tři italští rozhodčí, i když na turnaji Itálie vůbec nehrála…
Čeští rozhodčí mají ve světě velmi dobré postavení. Dlouhodobě se nám daří. Máme skvělé rozhodčí a nominace na turnaje jsou toho důkazem. Ale i v tomto je možné vidět určitou formu politiky, kdy o nominacích na turnaje rozhodují konkrétní lidé či konkrétní komise, kde jsou určité zájmy.
Je nutné však zmínit „čerstvou“ věc, že kolega Miroslav Kaigl dosáhl letos jedné z nejvyšších met, kterou čeští rozhodčí dosáhli. Byl nominován a bravurně zvládnul finále Univerziády na domácí metě. Pro něj i pro český baseball je to rozhodně velké ocenění, že jsme v rozvoji daleko. Nesmíme však usnout na vavřínech.
Český baseball letos dosáhnul na mezinárodním poli velikých úspěchů. Věřím, že se na ně podaří navázat a že úspěchy budou pro nás „běžnou“ záležitostí. A s tím se ponesou i další úspěchy českých rozhodčích.
Jak vidíš možnou profesionalizaci baseballu příp. i rozhodčích v našich podmínkách?
Každý sport (a zejména olympijský) si zaslouží, aby byl se profesionalizoval. Je to úzce spojené se sponzory, reklamou, větší atraktivností pro diváky. Pochopitelně je i pak větší možnost se dostat do televize. Určitě by to sportu prospělo. Baseballu bych to přál. Ale nevím, zda už nazrály podmínky pro profesionalizaci. První krůčky jsou již činěny, doufejme, že budou pokračovat a dočkáme se. Případně další generace baseballistů. Dokud nebude profesionálnější liga, je těžké hovořit o rozhodčích…
Na Univerziádě rozhodovaly také ženy, např. i naše utkání o bronz s Koreou. Jak to vypadá s ženami mezi českými rozhodčími?
Ženy mezi českými rozhodčími baseballu jsou výjimkou. Pohybují se v mládežnických kategoriích. Pokud by se dostaly až do „dospělácké“ kategorie, baseball by to mohlo oživit. Však i fotbal je toho důkazem, že jsou ženy přínosem. Na ženskou rozhodčí baseballu v české Extralize se těším.
Je nějaký turnaj, na kterém by sis chtěl „zapískat“?
Člověk má mít sny. I já je pochopitelně mám. Pro mne je ale každý evropský či světový turnaj stejně důležitý. I u nás máme skvělé zápasy, skvělé turnaje. Chci hlavně pískat ještě hodně dlouho, co mi zdraví a schopnosti dovolí. Baseball je má vášeň, chci být co nejdéle uprostřed zápasů, uprostřed jedné z nejkrásnějších her na světě…
Děkuji za rozhovor
